Sport je bolest

„Naše fyzická kondice se mění nejenom v průběhu celého života, ale i v průběhu měsíce, týdne či dne. Podepisuje se na ní kvalita spánku, stav naší imunity, míra stresu a spousta dalších faktorů. Proto bychom se měli před každou pohybovou aktivitou zamyslet nad momentální fyzickou kondicí. Jste-li například nadšený cyklista, který před lety rád jezdil na kole, a nyní se k tomu vracíte, určitě byste neměli začínat 50kilometrovou tratí jako kdysi. Zpočátku zkuste ujet 10 kilometrů a postupně zátěž zvyšujte. To by mělo platit i u ostatních sportů. Ať už v posilovně zvedáte činky, nebo plavete, berte v úvahu, jak a na co se cítíte. Snažte se to nepřehnat s délkou tratě, s opakováními či s příliš těžkými závažími. Naučte se zvolit správnou intenzitu a délku tréninku, aby to svaly a klouby ve své aktuální kondici vydržely a vy jste si nezpůsobili zranění. Zkuste se proto zamyslet nad svým tělem, nad tím, jaký den máte za sebou, i nad svými bolestmi a snažte se tělu dávat to, co mu ten den nejvíce prospěje. Necítíte-li se zrovna nejlépe, zvolte méně náročný program, nebo jen relaxaci. Pokud jste naopak plni energie a nečeká vás těžký den, můžete se do cvičení či sportu pustit naplno.“

„Pomalá (aerobní) svalová vláknina. Tato vlákna obsahují mitochondrie, které si můžeme představit jako takovou buněčnou továrnu využívající kyslík k tvorbě adenosintrifosfátu (ATP). To je chemická látka, která je zdrojem energie potřebné ke svalové kontrakci, palivo pohánějící naše tělo. Pomalá vlákna jsou červená, protože jsou bohatě prokrvená a obsahují více myoglobinu, svalové bílkoviny příbuzné hemoglobinu, která pomáhá přenosu kyslíku z krve do mitochondrií. Energii získávají aerobně (za přítomnosti kyslíku) v mitochondriích ze sacharidů (glukózy), tuků (volných mastných kyselin) a bílkovin (aminokyselin). Podle těchto aerobních svalových vláken byla pojmenována i sportovní aktivita „aerobik“. Díky tomu, že si mohou zajistit vlastní zdroj energie, dokážou pomalá vlákna udržet sílu po delší dobu, jsou tedy pomaleji unavitelná. Nejsou však schopna generovat významné množství síly. Mají nízký aktivační práh, což znamená, že se při svalové kontrakci zapojují jako první. Pokud nezvládnou vyvinout sílu potřebnou pro danou činnost, zapojí se rychlá svalová vlákna. Pomalá vlákna se nacházejí ve větší míře v tonických svalech zodpovědných za držení těla, které pracují celý den, například v hlavním bederním zádovém svalu držícím trup vzpřímeně.“

„Sprinterům obvykle stačí jeden až dva dny odpočinku, záleží nicméně také na tréninku. Pokud děláte HIIT, pracují všechny svaly podobně jako při kruhovém tréninku a potřebují na regeneraci spíš 48 hodin. U mnoha sportovců vídám, jak regeneraci podceňují. Když se mě jeden mladík zeptal, zda je v pořádku, když chodí každý den do posilovny, odpověděl jsem, že ano, pokud posiluje každý den jinou skupinu svalů. Spousta amatérských běžců zase běhá každý den ve vedru i v mrazu deset kilometrů. S podobnými doporučeními a výzvami se setkávám i na sociálních sítích. Jednoznačná odpověď na otázku, zda je to ještě zdravé, by byla na dlouhou diskusi, zcela jistě však platí, že po desetikilometrovém běhu by měly následovat minimálně dva dny regenerace (dle kondice, věku atd.). A to přestože vás nic nebolí. U spousty tkání totiž není bolest při jejich opotřebení cítit, ovšem postupně se mohou poškodit natolik, že v nich dochází k zánětu, což následně vede ke zranění“