Hacknuté tělo

Mitochondrie, naše buněčné elektrárny, které se vyvinuly ze starodávných bakterií, mají stejný základní cíl, který má i každá úspěšná forma života – zůstat naživu. Lidské tělo má minimálně biliardu (tisíc bilionů) mitochondrií, které v něm kmitají, a v každé z nich běží program, který říká: „Neumírej“. Může se pak člověk divit, že se mu nechce umřít? Tyto prastaré bakterie nás nutí k chování, které udržuje maso našeho těla naživu a schopné reprodukce. Těmto typům chování říkám tři S: strach (bojovat, nebo utíkat před věcmi, které by nás mohly zabít), strava (sežrat všechno, co vidíme, abychom měli energii bojovat s tím, co by nás mohlo zabít, nebo před tím utéct) a nakonec pochopitelně sex, jímž se rozšiřuje příslušný živočišný druh. Předpokládám, že těmito třemi prioritami strávíte hodně času, co?

Všechny formy života – od bakterií přes octomilky až po tygry – sdílejí tytéž základní instinkty, ale člověk je jediný druh, který má dostatečně velký mozek na to, aby byl schopen dělat dlouhodobá rozhodnutí, která podpoří náš cíl nezemřít. Je ironií, že právě naše instinkty, které nás mají udržet naživu, nám často brání dělat rozhodnutí, která jsou dlouhodobě prospěšná pro dlouhověkost. Například naše přání nezemřít hlady nás nutí cpát se přílišným množstvím cukru, abychom si rychle doplnili energii, což nás z krátkodobého pohledu sice drží naživu, ale z dlouhodobého pohledu jen zvyšuje naši šanci na smrt. Pokud chcete mít dokonale fungující tělo a mysl i dlouho po dosažení věku, když už reprodukce není možná (což je okamžik, kdy se pro své mitochondrie v podstatě stáváte zbytečnými), je potřeba si osvojit postupy, které zabrání tomu, abyste se stali kořistí těch základních instinktů, které vás nutí přemýšlet v krátkodobém horizontu.