Víte, co je nejsilnější na skutečné transformaci?
Že se nestane najednou v jednom velkém momentu, ale postupně - ve všedních dnech, v rozhovorech, ve chvílích, kdy se rozhodnete jít dál i přesto, že to bolí. Když se na vás podívají lidé kolem vás a něco v jejich očích říká: "Jsi jiná. Něco se změnilo."
Přesně to se stalo Katce, Radce a Michaele během druhého měsíce jejich cesty s audioknihou Poslání. První měsíc byly plné objevování, otázek a překvapení. Druhý měsíc? Ten je o něčem mnohem hlubším. O tom, jak se nalezené poznatky stávají součástí života. Jak se mění vztahy. A jak se někdy musíte opřít o druhé, abyste dokázali ustát sílu vlastní proměny.
Přechod od objevování k žití
Pokud první měsíc byl o tom podívat se dovnitř sebe, druhý měsíc je o tom vynést své objevy ven - do vztahů, do každodennosti, do situací, které testují, zda to, co jste si mysleli, že jste pochopili, opravdu držíte.
A jak se ukázalo, nejcennější na této cestě není jen to, co o sobě zjistíte, ale kdo vás při tom podpoří. A jakých vztahů jste schopni vytvořit, když se odvážíte být skutečně autentičtí.
Katka: Když se zlost stane učitelkou
Druhý měsíc s projektem Poslání
Audiokniha Poslání mě v druhém měsíci víc zavedla do každodenního života. Místo velkých vnitřních objevů přišly konkrétní situace, emoce a vztahy – zkrátka to, jak se hledání poslání odráží v běžném dni.
Hned na začátku jsem si měla vytvořit „kruh poslání" – najít člověka, který mě podpoří a se kterým můžu sdílet svou cestu. A překvapivě to šlo snadno. Ukázalo se, že kolem sebe už takové lidi mám. Jen jsem je možná takhle nevnímala.
Naopak o dost těžší bylo téma zlosti. Přišla mi do cesty konkrétní situace, která byla dost nepříjemná. A s ní i pochyby – jestli to, co dělám, dává smysl. Naštěstí přesně v tu chvíli přišlo cvičení, jak se zlostí bezpečně pracovat. A fungovalo. Dovolila jsem si ji prožít, pochopit – a jít dál. A s pomocí podpory z „kruhu" jsem to zvládla líp, než bych čekala.
Další týden se nesl v duchu vztahů a zpětné vazby. Měla jsem identifikovat, co mě v mém životě a práci s posláním podporuje – a co mě naopak brzdí.
Stále se mi vracela jedna myšlenka z předchozích týdnů: že i splnění snu nebo přání může v člověku vyvolat strach. Strach z toho, co všechno se v životě změní. A právě tohle se mě tento týden znovu dotklo. Bylo to hodně zajímavé. Uvědomila jsem si, že to, čeho se bojím – nebo co neumím, nezvládám, co považuji za svou slabinu – může mít v sobě skrytý potenciál. Když se na to podívám jinak, může to být i výhoda.
Poslední týden mě hodně bavil – byl totiž praktický. Vytvářela jsem si jakousi vlastní „uživatelskou příručku" k tomu, co jsem o sobě a svém poslání zatím zjistila. Co mi pomáhá fungovat a co jsou moje silné stránky.
Závěr druhého měsíce mi ukázal, že hledání poslání není jen o velkých myšlenkách. Je i o vztazích, emocích, únavě, radosti, nekomfortu i odvaze dělat další krok – i když ještě nevidím celý cíl.
Michaela: Dary, kterých jsme si přestali všímat
Audiokniha Poslání od Julie Mossbridge se pro mě stala pravidelným zastavením, které mi pomáhá líp pochopit, proč dělám to, co dělám – a co mi v tom dává smysl.
Co jsem na této cestě už prošla?
🌀 5. týden: Kruh poslání - Na cestě, kterou jdu, nejsem sama. Nebývalo to tak vždy, ale teď vím, že mám podporu. A to je dar. Tento týden mi připomněl, jak důležité je mít ve svém kruhu člověka, který vás podrží i zvedne.
🌿 6. týden: Důvěra a hranice - Důvěra nezačíná u druhých – začíná u mě. V tom, co si dovolím říct, cítit, chránit. Znovu jsem si uvědomila, jak moc souvisí důvěra se zdravými hranicemi. A že aktualizovat své „dohody" je přirozenou součástí mého růstu.
💛 7. týden: Láska k nedokonalosti - Tenhle týden mě naučil zpomalit. Přijmout své slabosti a nechat je promluvit. Co vlastně potřebují? Většinou jen odpočinek, prostor, pozornost. A i když se to stále učím, je to krok k laskavějším vztahům – k sobě i druhým.
✨ 8. týden: Naše dary - Kolik darů bereme jako samozřejmost? Tento týden byl o tom začít je vidět. Dary, které jsou součástí naší přirozenosti, ale přesto mají sílu měnit svět – pokud je začneme vnímat a propojovat s naším posláním.
Přede mnou je ještě pár týdnů hledání a objevování. A já se těším na každý další střípek, který do mé skládačky zapadne 💕
Radka: Když se naučíte opřít
Moje další čtyři týdny na cestě poslání – když se začínám opírat
Druhá čtyřtýdenní fáze mojí cesty mě posunula o krok dál – blíž k lidem, k propojení, ke vztahům. První měsíc byl hodně o mém vnitřním světě – o naslouchání, o vytváření laboratoře a sžívání se s ní (i když to bylo docela snadné po vizuální stránce), o odhalování pravd/ivosti, které si často ani samy sobě neřekneme nahlas. Ale teď jsem vstoupila do nové fáze: začala jsem své vnitřní poznání sdílet. S někým konkrétním. S člověkem, který se stal mým "kruhem poslání".
Byla to výměna – nejen slov, ale i důvěry. Otevřít se, nechat nahlédnout do svého vnitřního světa a zároveň se podívat do světa někoho jiného. Rozhodly jsme se, že se budeme navzájem podporovat. Ne jako poradci nebo koučové, ale jako bytosti, které si dovolí být si vzájemnou oporou. To pro mě je znovuobjevovaná zkušenost. Dovolit si být viděná – nejen v síle, ale i v křehkosti, ve svých stínech a nepřijatých částech.
Začala jsem zkoumat, co vlastně znamená odevzdat se v důvěře. Jak moc se umím opřít o druhé? Jak moc si dovolím být přijímaná právě taková, jaká jsem? Vnímala jsem, že právě tahle výměna – kdy někdo druhý popíše, jak vidí moje poslání, jak ho vnímá, co mu z něj přichází – je nesmírně obohacující. A zároveň mi nastavila zrcadlo. Vidět se očima druhého. Bez filtru. Vnímat to, kde se ve vnímání potkáváme, kde o tom vím, a kde ještě třeba nejsem schopná otevření či přímo posunu…
V těchto týdnech jsem se znovu a znovu vracela k tématu sebelásky. Konkrétně k tomu, jak milovat své slabosti. Jak se naučit mít ráda své nedostatky – ne přesto, ale právě pro ně samotné. Prostě ke mně teď patří. Jak obejmout části sebe, které by člověk nejradši schoval? A hlavně: jak tyto slabosti přetavit ve spojence svého poslání. Protože právě tam, kde jsme zranitelní, bývá často ukryt náš dar. V tom se mi líbí celá audiokniha, že člověka vede seberozvojem, důležitými životnými tématy… že člověk nemá kam uhnout (pokud se k tomu odhodlá…)
Tohle téma se stalo jedním z nejsilnějších momentů posledních týdnů. Moje mysl se začala ptát: Jak vypadá laskavost ke slabostem mého poslání? Co když ani ono nemusí být dokonalé? Co když právě to, co mi někdy připadá nedostatečné, může být klíčem k autenticitě?
Postupně jsem se ponořila i do další roviny – mapování svých potřeb. Co skutečně potřebuji k tomu, abych mohla své poslání žít? Co je to nejnutnější, co mě drží, co mě vyživuje? A zároveň – jaké dary posílám do světa? Začala jsem si vytvářet vlastní "uživatelskou příručku ke svému poslání". Není to hotový návod. Spíš živý dokument, který se tvoří spolu se mnou. Ale je v tom nový pocit jistoty. Ukotvení. Vím, že jsou to témata, která ve mně jsou stále živá a ještě budou… Není to otázka jen jednoho týdne, i když ty kapitoly jsou k tomu takto určeny, prostě někdy to trvá déle…
Tato fáze byla víc o vztazích – nejen k druhým, ale i ke svému poslání jako živé bytosti. Učila jsem se naslouchat mu jako příteli, který nemusí být vždy silný, ale je skutečný. Učila jsem se s ním mluvit, vnímat jeho potřeby, přijímat jeho rytmus. A možná poprvé jsem si dovolila necítit tlak, že to musí být nějak "velké", "užitečné" nebo "dost". Prostě být v kontaktu. A to je obrovský posun. Nezáleží na konkrétních činnostech jako na „poslání" – informací/záměrů, které sebou nesu…
Začínám chápat, že moje poslání nemusí být jedna jasná odpověď. Je to vztah. Proces. Důvěrný dialog mezi mnou a životem. A tahle druhá fáze mi dala pocítit, že v tom nejsem sama. Že existují lidé, se kterými se dá jít. Že se dá tvořit v důvěře – a že i v křehkosti je obrovská síla. Vnímám, že kroky, které vedou jednotlivými týdny jsou velmi komplexní a skutečně vedou k posunu, že to má smysl. A některá témata jsou se mnou déle než daný týden…
Co se změnilo mezi prvním a druhým měsícem?
Pokud první měsíc byl o tom odvážit se podívat dovnitř sebe, druhý měsíc je o tom začít to, co jste našli, žít. Přestat se pouze ptát "Jaké je moje poslání?" a začít si klást otázku "Jak svoje poslání žiju?"
Všechny tři ženy si během druhého měsíce uvědomily něco zásadního: cesta k poslání není samostatná cesta. Je to cesta, kterou sdílíte s lidmi kolem sebe. Cesta, která mění nejen vás, ale i vaše vztahy. Cesta, která vyžaduje odvahu být zranitelní a současně dostatečně silní na to, aby vás podržela.
Pokračování 👇🏼
Třetí měsíc a shrnutí - Závěrečný měsíc projektu byl snad ještě intenzivnější. Nejen proto, že se celý proces chýlil ke konci, ale hlavně proto, že se jednotlivá témata začala skládat do celku. Třetí měsíc nebyl jen o dokončení programu, ale o uvědomění si, že skutečná cesta teprve začíná.
Úvod a seznámení s Míšou, Radkou a Katkou - Seznamte se s Míšou, Radkou a Katkou, které se rozhodly sdílet svou 12týdenní transformační cestu – se všemi úspěchy, výzvami i momenty pochybností, které k autentickému hledání poslání patří.
První měsíc - První měsíc přinesl překvapivé objevy - od strachu ze splněných přání po uvědomění si vlastních vzorců z dětství. Všechny tři ženy si uvědomily, že hledání poslání není jen o nalezení "té pravé práce" - je to o odvaze podívat se na sebe bez filtrů.
