Překonat první překážku – strach z neznáma
První výzvou, která se objevila hned po zahájení programu, byl pocit: "Co když zjistím, že moje současná cesta není ta pravá? Co když bude potřeba něco změnit?"
Tento strach je naprosto přirozený. Julie Mossbridge k tomu poznamenává:
"Strach z objevení vlastního poslání není strachem z něčeho neznámého – je to strach z potvrzení něčeho, co už ve skrytu duše tušíme."
Jak jsem tento strach překonala? Jednoduše – udělala jsem první krok. V prvním týdnu programu jsem si vytvořila svůj bezpečný vnitřní prostor a začala systematicky zkoumat své obavy. Co mě překvapilo? Zjistila jsem, že největší strach nemám z objevení svého poslání, ale z potenciální reakce okolí na změny, které by mohly následovat.
Čtyři techniky, které vám pomohou objevit vaše poslání
Pokud také cítíte, že existuje nějaký hlubší smysl, který byste měli následovat, ale nejste si jisti, jak ho objevit, zde jsou čtyři osvědčené techniky:
1. Experiment s pamětí
Jak na to: Vezměte si zápisník a odpovězte na následující otázky:
Které okamžiky ve vašem životě vám přinesly pocit hluboké spokojenosti a flow?
Při kterých činnostech ztrácíte pojem o čase?
Co jste milovali dělat jako dítě a později jste to opustili?
Odpovědi si zapište bez cenzury a pak hledejte společné vzorce – tyto vzorce často ukazují přímo k vašemu poslání.
Když jsem tento experiment prováděla, překvapivě se ukázalo, že nejsilnější pocit naplnění jsem vždy cítila, když jsem mohla propojovat lidi s informacemi, které jim otevírají nové možnosti – ať už při tvorbě obsahu, na zákaznické podpoře, při práci na pracovním sešitě nebo dokonce během mé dřívější práce v bance. Vždy mě bavilo předávat informace tak, aby byly srozumitelné a prakticky použitelné.
2. Technika vnějšího zrcadla
Požádejte tři až pět lidí, kteří vás dobře znají, aby odpověděli na otázky:
V čem jsem podle vás výjimečný/á?
Kdy mě vidíte nejšťastnější/ho?
O čem mluvím s největším zápalem?
Často nás druzí vidí jasněji než my sami. V mém případě mě překvapilo, jak jednotné byly odpovědi – všichni zmínili mou schopnost nadchnout se pro příběhy a předávat toto nadšení ostatním.
3. Metoda rušičů a tvůrců dohod
Tento koncept z 6. týdne programu mi osobně přinesl největší prozření. Spočívá v identifikaci:
Rušičů dohod – co vás oddaluje od vašeho autentického já (např. potřeba vyhovět ostatním, strach z nedostatku)
Tvůrců dohod – co vás přibližuje k vašemu autentickému já (např. upřímnost, kreativní prostředí)
Sepsání těchto dvou seznamů mi pomohlo pochopit, proč se někdy cítím vyčerpaná a nespokojená, přestože dělám věci, které mě zdánlivě baví. Obzvlášť důležitý objev byl můj "rušič dohody" – tendence přebírat příliš mnoho projektů ze strachu, že něco promeškám nebo někoho zklamu.
4. Experiment s posláním
V polovině programu přichází klíčový moment – první praktický experiment s vaším posláním. Vyberte si jednu malou aktivitu, která vás přiblíží k tomu, co vnímáte jako své poslání, a věnujte jí alespoň hodinu svého času.
Já jsem se rozhodla nahrát krátký podcast. Řeknu to upřímně – bylo to něco mezi katastrofou a trapnou komediální scénkou! Neustálé zadrhávání, funění do mikrofonu jak po maratonu, dlouhé pauzy při hledání slov... a pak to editování! Nikdy bych nevěřila, že vlastní hlas může znít tak cize a nepřirozeně. Nejsem v tom prostě dobrá, nebo jsem možná jen příliš sebekritická.
Ale víte, co je zajímavé? I přes všechny ty technické nedostatky mě ta tvorba obsahu bavila. Poslední rok a půl se věnuji psaní článků a sdílení informací, kde mohu zůstat "schovaná" za textem, ale předstoupit před mikrofon byl velký krok mimo komfortní zónu. Přesto ten základní pocit – předávat něco užitečného – byl povědomý a potvrdil mi, že jdu správným směrem, jen možná jiným formátem než mluveným slovem.
A tak mě napadlo – co vy? Měli byste zájem o podcasty od nás? Jaká témata by vás zajímala? Dejte nám vědět.
Překonávání typických překážek
Při hledání poslání se nevyhnutelně setkáváme s překážkami. Zde jsou ty nejčastější a způsoby, jak je překonat:
Nedostatek času
"Nemám čas zabývat se takovými věcmi." To je častá výmluva, za kterou se skrývá hlubší strach. Ve skutečnosti nejde o to najít více času, ale o přehodnocení priorit.
Řešení: Začněte s pouhými 15 minutami denně. Mně se osvědčilo ranní psaní – ještě před kontrolou e-mailů si 15 minut píšu do deníku o svém poslání a pocitech s ním spojených.
Pocit sobeckosti
"Není to sobecké, zabývat se svým posláním, když mám rodinu a závazky?"
Řešení: Váš život žijete především vy sami. Jak výstižně říká Mossbridge: "Když žijete své poslání, stáváte se plnější verzí sebe sama – a to prospívá všem kolem vás." Naplněný člověk dává svému okolí nesrovnatelně víc než člověk frustrovaný.
Strach z neúspěchu
"Co když se mýlím? Co když to nedokážu?"
Řešení: Poslání není cíl, ale cesta. Nejde o dokonalost nebo konečný úspěch, ale o autentický život v souladu se sebou. Vím, že to zní jako otřepaná fráze, kterou najdete v každé druhé motivační knize. Ale někdy klišé vznikají právě proto, že obsahují zrnko pravdy. A tady to není jen zrnko, ale celá úroda! V 7. týdnu programu jsem se naučila přijímat i své nedostatky jako neodmyslitelnou součást cesty – tento krok byl pro mě osobně nejtěžší, ale zároveň nesmírně osvobozující.
Jak začít hledat své poslání ještě dnes
Pokud cítíte inspiraci vydat se na cestu hledání vlastního poslání, zde jsou čtyři kroky, které můžete udělat ještě dnes:
Kupte si audioknihu Poslání a stáhněte si pracovní sešit
Vytvořte si vlastní "vnitřní laboratoř" – klidný mentální prostor, kde můžete upřímně zkoumat své pocity a myšlenky bez rušivých vlivů.
Začněte si psát deník poslání – každý den si zapisujte situace, kdy jste se cítili živí, plni energie a v souladu se sebou samými.
Najděte si "parťáka na poslání" – ideálně někoho, kdo také hledá své poslání a s kým můžete sdílet své objevy, pochybnosti i úspěchy.
Moje dosavadní zkušenost s programem Poslání mě naučila jednu zásadní věc – hledání poslání není luxus pro ty, kteří mají vyřešené všechny základní životní potřeby. Je to nástroj, který nám pomáhá dělat lepší rozhodnutí a prožívat život plněji, ať už jsou naše vnější okolnosti jakékoli.
Skutečné příběhy transformace
Nejlepší příběhy jsou ty skutečné. Proto s radostí představuji tyto výjimečné ženy, které jsme vybrali do našeho projektu Poslání. Katka, Míša a Radka se rozhodly otevřeně sdílet svou 12týdenní transformační cestu – se všemi úspěchy, výzvami i momenty pochybností, které k autentickému hledání poslání patří.
Michaela Nečasová – copywriterka, koučka psaní s AI a máma tří dětí, @aicopykurzy
Jmenuji se Michaela Nečasová a pracuji jako copywriterka a koučka psaní s AI – pomáhám ženám podnikatelkám psát texty, ve kterých se poznají ony samy i jejich klientky. Slova jsou mým denním chlebem, ale to, co mě na nich fascinuje nejvíc, je jejich síla vyjádřit, kým opravdu jsme a co tu chceme zanechat.
Osobní rozvoj mě provází už od dospívání – přečetla jsem stohy knih, prozkoumala různé směry a přístupy, a i když jsem se mezitím dost našla, pořád cítím, že je co objevovat. Proto mě tak oslovila audiokniha Poslání a možnost být součástí této 12týdenní mise. Těším se, že budu moct sdílet svou vlastní cestu – otevřeně, lidsky a srozumitelně. A třeba tím podpořím někoho dalšího, kdo právě hledá svůj směr.
Jsem také mámou tří dětí – a právě mateřství mi ještě silněji ukázalo, jak důležité je znát sebe sama. Pokud bych mohla svým dětem předat jedno jediné přání do života, pak je to právě tohle: aby našly své poslání. A kdo ví – možná jim k tomu jednou pomůžu i skrze vlastní zkušenost a příběh.
Co od této cesty Poslání očekávám? Že mi pomůže nahlédnout ještě hlouběji do sebe – do toho, co už v sobě mám, ale možná tomu zatím nedávám dost pozornosti. Věřím, že mi pomůže pojmenovat to, co už dlouho cítím, ale zatím si netroufám říct nahlas. A hlavně se těším na sdílení, inspiraci a propojení s dalšími lidmi na podobné cestě.
Radka Grace - markeťačka
Jmenuji se Radka Grace, už mám přes 30 let života za sebou a jak věřím, tak ještě mnoho naplněných let před sebou. Byla to pro mě léta naplněná dobrodružstvím plným učení, poznávání a růstu skrz pestré zkušenosti.
V tuto chvíli pracuji v marketingu, kde každý den kombinuji kreativitu s technologií. Mám ráda, když mohu z ničeho něco vytvořit, ať už webovou stránku, poutavý e-mail nebo příspěvek na sociální sítě. Ale mé srdce tluče nejrychleji, když se mohu pohybovat - tančit, chodit v přírodě sama, s přáteli nebo s pejskem, nebo domácí cvičení jsou mé každodenní oázy radosti a klidu. Miluji cestování a poznávání nových míst, historie, kultur, i když jsem se tomu dosud nevěnovala tak, jak bych nejspíš vnitřně chtěla. A stále mám velký sen navštívit a poznat Jižní Koreu a naučit se jazyk. Další věcí, která mě baví je tvorba rostlinných, zdravých, jídel v kuchyni a také poznávání možností, které nám nabízí příroda k podpoře zdraví našeho těla i mysli. Od dětství se zajímám o bylinky, které mně, i mým známým, nejednou velmi pomohly.
V práci i ve volných chvílích se věnuji psaní - sny o vlastní knize se zatím stále drží v oblacích, ale jednoho dne… Kdo ví? Od dětství se zajímám o psychologii, zejména psychologii osobnosti a lidskou mysl, a tato záliba je snad nekonečná. Fascinuje mě, jak jsme všichni neuvěřitelně složití, a přitom tak podobní v hledání štěstí a smyslu našeho života. Mou životní cestu a pochopení lidského chování velmi ovlivnilo celoživotní dílo doktora Davida R. Hawkinse - jeho studie o úrovních vědomí. Získala jsem informace, které zapadly tam, kam měly a velmi uvolnily některé myšlenky a otázky typu: Proč?! Zajímavostí jsou pro mě i lidské cesty, tvorba života a synchronicity - a právě tato témata nejčastěji sdílím s druhými lidmi, což miluji.
Nedávno jsem čelila zdravotním komplikacím, které mě zastavily v denních činnostech a myšlenkách, a donutily mě přemýšlet nad tím, co ve skutečnosti v životě znamená být šťastná a naplněná. Tyto momenty se staly katalyzátorem mého rozhodnutí zapojit se do tohoto programu. Hledám způsob, jak své vášně pro zdraví, technologie, pohyb a tvorbu spojit do jednoho uceleného obrazu - poslání? (řečnická otázka) Třeba k tomu povede právě tato výzva, nebo otevře dveře ještě k něčemu lepšímu.
Protože mě, jako multipotenciálku, baví a inspiruje mnoho věcí, někdy se ztrácím v možnostech, které mi svět nabízí. Toužím po tom, najít nejen směr, ale i hluboký smysl v tom, co dělám - něco, co bude udržitelné a co mi umožní růst a rozvíjet se v oblastech, které miluji a navíc přispěje k inspiraci či ke změně v životech dalších lidí.
Věřím, že tento program je krokem na cestě, která mě přivede k hlubšímu pochopení sebe sama a mého místa ve světě. Těším se na nové výzvy, poznání a inspirativní informace, které mě čekají. Jsem vděčná za tuto příležitost a s otevřeným srdcem se pouštím do této dobrodružné cesty za objevováním mého naplněného autentického já.
Kateřina Gálová – studentka fytoterapie a máma dvou holčiček, projekt @mitcaszpomalit
Jsem milovnice jednoduchosti, máma dvou malých holčiček, knihomolka, nadšená permakulturní zahradnice a v současné době také studentka fytoterapie. Jsem žena, která věří, že štěstí se často skrývá právě tam, kde bychom ho nehledali – v maličkostech, v drobnostech, v každodenním rytmu. Dlouhodobě mě zajímá osobní rozvoj a udržitelný životní styl – nejen na úrovni zero waste, ale i vnitřního souladu.
Na první pohled možná vypadám jako typická knihomolka s úsměvem na rtech a plánovačem v ruce. Ale za tím vším je hluboká touha po životě, který bude skutečný. Ne perfektní. Ne podle očekávání ostatních. Ale takový, ve kterém se cítím dobře, spojená sama se sebou, se svými hodnotami i s přírodou.
Právě na rodičovské dovolené, která trvala pět let, jsem si začala klást spoustu otázek. Dělám to, co mi dává smysl? Žiju v souladu se svými hodnotami? Neztratila jsem se někde mezi povinnostmi a očekáváním?
Z těchto otázek vznikl můj projekt Mít čas zpomalit – místo, kde sdílím cestu k jednoduššímu, vědomějšímu a radostnějšímu životu. Na Instagramu a YouTube mluvím o organizaci času i domova, minimalismu, udržitelnosti, seberozvoji, léčivých rostlinách i o tom, jak si vytvářet prostor pro to, co je opravdu důležité. Neučím dokonalost. Sdílím proces. A zvu ostatní, aby se přidali.
Zajímám se o vzdělávání na všech úrovních, miluju seberozvojové knihy a objevování starých i nových přístupů k životu. Baví mě hledat souvislosti mezi přírodou, tělem a myslí, a zároveň se snažím přistupovat ke všemu s otevřenou hlavou. I když dávám přednost přírodním a jednoduchým řešením, jsem zároveň člověk spíš racionální a pragmatický. Většinu informací si potřebuji ověřit, opřít se o fakta a dobře zpracované zdroje a studie.
Svůj život směřuji k jednoduchosti, pravdivosti a péči – o sebe, o druhé i o planetu. A právě to je i to, co chci šířit dál. Zpomalit. Naslouchat. A žít to, co nás opravdu těší.
Moje očekávání od programu
Od programu očekávám hlubší pochopení svého osobního poslání – nejen na úrovni „co mám dělat“, ale především „kdo chci být“ a „jakým způsobem chci být užitečná světu“. Věřím, že mi program pomůže propojit mé hodnoty, dary a životní vizi do konkrétní podoby. Těším se na možnost zastavit se, naslouchat sobě a znovu si ujasnit směr. Zároveň doufám, že získám inspiraci, kterou budu moct předávat dál.
V následujících týdnech budete moci na našem blogu a sociálních sítích sledovat jejich autentické příběhy, výzvy i průlomové momenty. Skrze jejich různorodé zkušenosti uvidíte, jak program Poslání funguje v odlišných životních situacích a jak lze abstraktní koncepty přeměnit v hmatatelnou realitu každodenního života.
Pokračování 👇🏼
První měsíc - První měsíc přinesl překvapivé objevy - od strachu ze splněných přání po uvědomění si vlastních vzorců z dětství. Všechny tři ženy si uvědomily, že hledání poslání není jen o nalezení "té pravé práce" - je to o odvaze podívat se na sebe bez filtrů.
Druhý měsíc - Druhý měsíc byl ještě intenzivnější. Místo vnitřního objevování přišla doba praktické aplikace - moment, kdy se nalezené poznatky musí stát součástí skutečného života. Ženy se učily pracovat se zlostí jako učitelkou, objevovaly své skryté dary a především zjistily, jak důležité je mít na této cestě podporu druhých.
Třetí měsíc a shrnutí - Závěrečný měsíc projektu byl snad ještě intenzivnější. Nejen proto, že se celý proces chýlil ke konci, ale hlavně proto, že se jednotlivá témata začala skládat do celku. Třetí měsíc nebyl jen o dokončení programu, ale o uvědomění si, že skutečná cesta teprve začíná.
