Vitamín L

Mnoho let před založením Gottman Institutu studoval John matematiku a fascinovalo ho, co všechno dokážou čísla předpovědět. Během postgraduálního studia na MIT si však uvědomil, že skripta do psychologie jeho spolubydlícího ho zajímají více než jeho vlastní, a rozhodl se vydat tímto směrem. Láska k číslům ho však neopustila a  po pár desetiletích strávených zkoumáním vztahů začal přemýšlet o matematice lásky. Matematičtí biologové koneckonců dokázali modelovat nejrůznější věci od pandemií přes vznik nádorů po otázku, proč mají tygři pruhy a levharti skvrny. Proč by to tedy nešlo aplikovat i na lásku? Johnovi velmi záhy po zahájení výzkumu v Laboratoři lásky došlo, jak často se mýlíme v odhadech toho, co lásce prospívá. Evaluací svých teorií a výsledků dospěl k závěru, že 60 procent jeho počátečních představ o proměnných pro úspěch či neúspěch v manželství bylo chybných nebo zavádějících. Stejně jako všichni ostatní si i on své představy utvářel na základě kulturních stereotypů – populárních románů, televizních pořadů a filmů, v rodinném prostředí a z vlastních zkušeností. To vše nás svádí na scestí a potřebujeme data, jejichž analýza nám pomůže přesně odhalit, co je ve skutečnosti pro vztahy prospěšné a co nikoli. Mizerná úvodní bilance špatných předpovědí Johna naštěstí neodradila a společně se svým nejlepším přítelem Robertem Levensonem a manželkou Julií Schwartz Gottman zasvětil svou kariéru sběru a analýze dat.
Společně jsme dospěli k  závěru, že věda o  lásce existuje, a  nejlepší na tom je, že díky ní víme, jak lidem ve vztahu pomoct. Po všech těch letech už láska nepředstavuje takové tajemství. Laboratoří lásky prošlo více než tři tisíce párů; s některými z nich jsme spolupracovali dvacet let. Dalších více než čtyřicet tisíc párů u nás absolvovalo vztahovou terapii. Zhlédli jsme nespočet hodin videozáznamů, seskupili miliony datových bodů a  zjistili, že existují univerzální proměnné, jež mají vliv na kvalitu vztahu a které mohou předpovědět, zda spolu dva lidé budou dlouhodobě šťastní.
Zaprvé platí, že se o sebe partneři nesmějí přestat zajímat. Všichni se neustále měníme a vyvíjíme. Lidé, kteří si to uvědomují a věnují čas tvorbě a rozšiřování „mapy lásky“ (znalosti vnitřního světa svého partnera či partnerky), žijí ve šťastných svazcích. Svého partnera se neustále na něco vyptávají – a navíc kladou ty správné otázky.
Zadruhé je třeba, aby si partneři projevovali náklonnost a obdiv. To mimo jiné znamená vnímat a oceňovat, co váš partner dělá, soustředit se na věci, které na něm obdivujete, a hlasitě nebo dotekem mu to dát najevo. Hodně lidí se domnívá, že jejich partner si je faktu, že je milován a obdivován, vědom – naše pozorování však svědčí o opaku. Slova lásky a obdivu je třeba opakovat mnohem častěji, než si myslíme. Spíše než jako voda, která pokojové rostlině vystačí na několik dní, jsou jako kyslík, který dýcháme nepřetržitě.
A do třetice platí, že se k sobě lidé musejí chovat vstřícně a neodvracet se od sebe. To znamená, že vytvářejí a přijímají takzvané „výzvy ke spojení“. Mohou to být maličkosti (například vzájemné oslovování jménem), ale i velké věci, při nichž dochází k naplňování hlubších potřeb. Lidé žijící ve šťastných partnerstvích jsou vůči výzvám ke spojení vysoce citliví; a  je-li to potřeba, upřednostňují je na úkor všeho ostatního.