To, jak mluvíme s lidmi kolem, ovlivňuje to, jak se nám v životě daří. Že je to pro vás až moc determinující? Jenže je to pravda. S lidmi komunikuje každý z nás dnes a denně. A každý z nás tou komunikací něco sleduje. Chce něco sdělit, něčeho dosáhnout, najít porozumění.
Nejlépe tak, aby stejnou spokojenost jako vy, cítila nakonec i ta druhá strana. Právě to se ale často neděje.
Naopak.
Ať se snažíme sebevíc, neumíme s podřízeným dohodnout ten správný postup, šéf nás nechápe, manželka se naštvala hned z rána a tomu cyklistovi, který do vás cestou do práce málem najel, jste to taky pěkně nandali.
Co na tom, že se omlouval. Pak to ve vás bublá a ve výsledku jste frustrovaní, že to všechno šlo udělat lépe. Mohli jste to lépe vykomunikovat. Jenže jak?
Když něco chcete a neumíte to říct
Mám jednoho kamaráda, říkejme mu třeba Hugo. Hugo je výborný historik. Odborník na slovo vzatý, chodící encyklopedie, znalec několika jazyků, psavec nad psavce. Vydává jeden článek za druhým, o knihách nemluvě, objíždí konference u nás i v zahraničí, buduje si jméno.
Přesto přese všechno se mu ale nedaří sehnat si vysněnou odbornou práci. A popravdě? Ani vysněnou ženu. I když by fakt hodně chtěl.
Nějak mu to totiž nejde s lidmi.
Občas moc tlačí na pilu, občas zase moc nastavuje ramena a dělá hloupé vtipy, někdy se zbytečně drží zpátky a jindy mluví, když by měl raději mlčet a mlčí, když by mluvit měl.
Jeho kolegům odborníkům se s ním špatně komunikuje, vznikají lehce trapné situace a nedorozumění, a tak se mu raději vyhýbají. A při pracovních konkurzech dávají přednost jiným, se kterými si prostě více rozumí.
A tak Hugo dělá ve strojírenském závodě a je z toho nešťastný. Po dávném, pradávném rozchodu bydlí stále u rodičů, ve volném čase píše a jezdí na konference a ve skrytu duše doufá, že na ni konečně někde narazí.
Na vysněnou práci. Na vysněnou ženu. Že to prostě konečně klapne.
A ono to přitom může klapnout hned
Stačí málo a na všechno Hugo dosáhne. Své o tom ví Dale Carnegie, muž, který stál u zrodu osobního rozvoje jako oboru a díky kterému se z mezilidské komunikace stala oblast s jasnými pravidly a postupy. Když v roce 1936 sepsal svou knihu Jak získávat přátele a působit na lidi, cílil v prvé řadě na svět obchodu.
Obrovské odezvy se však kniha dočkala po celém světě díky tomu, že se její principy daly aplikovat také na běžný život plný mezilidských vztahů a každodenních konverzací. A stal se z ní absolutní fenomén.
Kterým je dodnes.
Komunikace jako dovednost, kterou lze trénovat
Zní vám to jako padlé na hlavu? Cíleně studovat tak běžnou věc, jakou je mluvit s lidmi, bavit se s nimi o různých věcech?
Dobrá.
A teď si představte, že máte jít za šéfem a poprosit ho o vyšší plat. Nebo chcete napsat průvodní dopis s vaším životopisem tak, aby vás dostal na vysněný pohovor. A co když potřebujete, aby váš zaměstnanec zůstal tenhle týden už potřetí pracovat déle, protože vám ve firmě hoří termín? A vy nechcete, aby nadával, ale aby vnímal, že je to důležité pro vás i pro něj.
Anebo máte jet s rodinou na víkend za prarodiči, tenhle měsíc už podruhé. Ale vy byste vážně raději vyrazili jen tak někam na hory.
Přemýšlíte o tom, jak to těm druhým lidem řeknete?
Pokud ano, pak děláte přesně to, co říká Dale Carnegie. Snažíte se vést smysluplnou konverzaci, díky níž něčeho dosáhnete, nejlépe bez konfliktu. A možná se vám to daří, a to je skvělé. Ale možná taky ne. Možná jste už unaveni z hádek, zbytečných třenic, nepochopení, z toho, že nedokážete přesně říct, co chcete a lidi kolem vás nechápou.
Přitom existují konkrétní postupy, které se dají naučit a pokud si je osvojíte, docílíte mnohem efektivnější komunikace.
Bude z vás vůdčí osobnost
Carnegie vám ukáže, že je důležité zajímat se nejen o sebe, ale také o druhé. Naslouchat jim, podporovat je, být tu pro ně.
Díky němu zjistíte, že úsměv nic nestojí a vydělá vám milióny.
Naučí vás, jak správně kritizovat, aniž by to ohrozilo daný vztah.
Umožní vám stát se úspěšnějším, populárnějším, chápavějším člověkem, který nemá problém získat si druhé.
Ale pozor. Není to o manipulaci.
Je to o tom dát lidem to, co chtějí a potřebují. I kdyby to měla být jen vaše pozornost a zájem. Tím obohatíte je i sebe a proto to má smysl. Má smysl umět s lidmi komunikovat, vnímat co říkají a umět na to adekvátně reagovat.
Carnegieho principy v praxi: Jak by je mohl využít Hugo?
Kdyby Hugo aplikoval Carnegieho principy, jeho komunikace by se proměnila. Místo aby na konferenci hned mluvil o svém výzkumu, položil by kolegovi otázku o jeho práci a upřímně naslouchal. Namísto kritiky cizího názoru by nejprve ocenil zajímavé myšlenky a pak teprve nabídl svůj pohled. Při pohovoru by mluvil nejen o svých odborných znalostech, ale také o tom, jak může přispět k cílům instituce.
Profitují z toho obě strany a každý den je lepší.
Na příštím pohovoru tak Hugo bude vědět, že má ukázat zdravé sebevědomí, ale také pokoru, u kafe na konferenci bude kolegům více naslouchat a na první schůzce s dámou svého srdce bude milý, usměvavý, empatický.
Hugovi tuhle knihu hned zítra pošlu. Co zítra, ještě dnes. Do roka mu budu gratulovat k nové práci a svědčit na svatbě. A sám si z ní mezitím něco znovu poslechnu, abych se s ním o tom všem dokázal lépe pobavit.
Ale co naše nejbližší vztahy?
Zatímco Hugo zápasí s komunikací v profesním světě, mnozí z nás čelí podobným výzvám doma. Překvapivě, komunikace s našimi nejbližšími - s partnerem, dětmi, rodiči - bývá často ta nejnáročnější.
Proč? Protože v rodinných vztazích prožíváme nejvíce emocí, máme nejvyšší očekávání a paradoxně nejméně trpělivosti. S cizími lidmi se ovládáme, s kolegy jsme zdvořilí, ale doma? Tam často odpadají veškeré zábrany.
Přitom právě v rodině je kvalitní komunikace naprosto zásadní. Vždyť kde jinde, než v bezpečí domova, se děti učí, jak vyjadřovat své pocity, řešit konflikty a budovat zdravé vztahy?
Pojďme se proto podívat na konkrétní techniky, které vám pomohou proměnit rodinnou komunikaci - a především tu s dětmi - v mnohem příjemnější zážitek.
5 komunikačních technik pro klidnější rodinu
Komunikace s dětmi vás občas přivádí k šílenství? Není divu. Rodinná komunikace patří k těm nejnáročnějším, protože je nabitá emocemi a vzájemnými očekáváními. Pojďme se podívat na praktické techniky, jak proměnit hádky v konstruktivní dialog a vytvořit v domácnosti atmosféru vzájemného porozumění.
1. Aktivní naslouchání místo automatických reakcí
Když vaše dítě přijde s problémem nebo stížností, co je vaše první reakce? Často automaticky nabízíme řešení, bagatelizujeme problém nebo srovnáváme s vlastními zkušenostmi. "To nic není, to přejde" nebo "Když já byl/a v tvém věku..."
Zkuste místo toho:
Zopakovat, co vám dítě řeklo, abyste ukázali, že jste opravdu poslouchali
Pojmenovat emoce, které slyšíte: "Zdá se, že tě to opravdu trápí"
Položit otevřené otázky: "Můžeš mi o tom říct víc?"
Příklad v praxi: Když vaše dcera přijde ze školy s tím, že ji spolužačka ignorovala, místo "To je normální, děti to tak někdy dělají" můžete říct: "Takže tě Petra dnes při obědě ignorovala a šla si sednout jinam? To muselo být nepříjemné. Jak jsi se při tom cítila?"
Tato technika dává dětem pocit, že jsou jejich pocity validní a důležité. Navíc posiluje jejich schopnost své emoce rozpoznávat a pojmenovávat.
2. "Já výroky" místo obviňování
Porovnejte tyto dva způsoby sdělení:
"Ty nikdy neuklízíš svůj pokoj, vždycky to musím dělat já!"
"Cítím se frustrovaná, když vidím neuklizený pokoj, protože mi to přidává práci navíc."
První věta vede k obranné reakci, druhá otevírá prostor pro dialog. Když používáte "já výroky", mluvíte o svých pocitech a potřebách bez obviňování druhé strany.
Struktura "já výroku":
Popište situaci neutrálně
Sdělte, jak se v ní cítíte
Vysvětlete, proč to tak cítíte
Navrhněte řešení
Příklad v praxi: Místo "Zase jsi nechal rozházené boty v předsíni, nikdy po sobě neuklízíš!" zkuste "Když vidím boty rozházené v předsíni, jsem nervózní, protože se o ně může někdo zakopnout. Ocenil bych, kdybys je příště dal do botníku."
3. Stanovení jasných hranic a očekávání
Děti potřebují jasné hranice, aby se cítily bezpečně. Zároveň však potřebují rozumět, proč tyto hranice existují.
Efektivní stanovení hranic:
Buďte konzistentní - pravidla platí vždy, ne jen když máte náladu
Vysvětlujte důvody - "Chci, abys byl doma v 21:00, protože potřebuješ dostatek spánku pro školní den"
Zapojte děti do vytváření pravidel - když se podílejí na rozhodování, je pravděpodobnější, že pravidla budou dodržovat
Příklad v praxi: "Pojďme si společně domluvit, kolik času denně můžeš trávit na mobilu. Já si myslím, že hodina je rozumná, protože potřebuješ čas i na školu a pohyb. Co si o tom myslíš ty?"
4. Rodinné porady jako prevence konfliktů
Zavedení pravidelných rodinných porad může dramaticky zlepšit komunikaci. Jednou týdně si vyhraďte 15-30 minut, kdy každý může sdílet:
Co se mu v uplynulém týdnu dařilo
S čím měl potíže
Co by chtěl v nadcházejícím týdnu zlepšit
Příklad v praxi: "Každou neděli v 18:00 si sedneme na 20 minut ke stolu bez telefonů a televize. Dnes začne máma, pak táta a pak děti. Můžete říct, co se vám líbilo na tomto týdnu a co byste chtěli v příštím týdnu změnit."
Tyto porady učí děti demokratickým principům, dávají každému hlas a vytvářejí prostor pro řešení problémů dříve, než přerostou v konflikty.
5. Emoční koučink místo potlačování emocí
Naše reakce na emocionální projevy dětí formují jejich emoční inteligenci. Místo "Neplač" nebo "Uklidni se" zkuste:
Uznat emoce: "Vidím, že jsi opravdu naštvaný"
Normalizovat pocity: "Je normální cítit zklamání, když se něco nepodaří"
Nabídnout podporu: "Jsem tu pro tebe, když si o tom budeš chtít popovídat"
Ukázat konstruktivní způsoby vyjadřování emocí: "Můžeš mi říct, že jsi naštvaný, místo bouchání do dveří"
Příklad v praxi: Když vaše dítě prohraje v důležitém zápase a vzteká se, místo "Přestaň se vztekat, vždyť je to jen hra" řekněte: "Vidím, že jsi zklamaný z prohry. Je to nepříjemné, když dáš do něčeho tolik úsilí a nevyjde to. Chceš si o tom promluvit, nebo si dát chvilku o samotě?"
Buďte vzorem komunikace, kterou chcete vidět
Děti se učí více z toho, co děláme, než z toho, co říkáme. Když se s partnerem hádáte konstruktivně, přiznáváte chyby a vyjadřujete své pocity zdravým způsobem, vaše děti se učí dělat totéž.
Univerzální principy pro pracovní i rodinnou komunikaci
Není náhoda, že podobné principy fungují jak v pracovní komunikaci, o které jsme mluvili v příběhu Huga, tak v rodinném prostředí. Ať už jde o naslouchání, respekt k druhému nebo konstruktivní vyjadřování nespokojenosti - tyto dovednosti jsou univerzální a přenositelné.
Hugo by mohl stejné principy, které mu pomohou v kariéře, aplikovat i ve vztazích s rodiči nebo budoucí partnerkou. A vy můžete techniky, které používáte při komunikaci s dětmi, využít i na příští poradě v práci.
Tyto techniky nejsou jen teoretické koncepty - jsou to praktické nástroje, které můžete začít používat hned dnes. Neočekávejte dokonalost, ani od sebe, ani od svých dětí či kolegů. Jde o proces a každý krok vpřed se počítá* .
Na které komunikační technice začnete pracovat jako první?
* Pokud chcete více rozumět i sami sobě, určitě vám přijde vhod výhodný audiobalíček Carnegieho audioknih.
