Psychosomatická prvouka

Mysl – jak se dnes všeobecně říká místo „duše“ – si můžeme představit jako soubor mentálních reprezentací našich osobních i sociálních zkušeností. Rozhodně není ohraničená nitrolebním prostorem mezi ušima, a podle toho, jak ji vidí současní filosofové i neurovědci, hledat ji tam je stejně pošetilé jako hledat malé fotbalisty uvnitř televizoru. Už Jung upozorňoval, že naše vědomí nevytváří samo sebe, nýbrž vyvěrá z neznámé hlubiny. Subjektivní prožitek naší mysli může být vynořujícím se aspektem hlubšího energetického a informačního toku, říká Dan Siegel, zatímco Andy Clark soudí, že pro tvory, jako jsme my, jsou tělo, svět a čin spolutvůrci té nepostižitelné věci, které říkáme mysl. Zajímavé jsou úvahy, nakolik naše nevědomí, včetně toho kolektivního, ovlivňuje střevní mikrobiom. Nicméně nikdo zatím neobjevil, jak se mění činnost neuronů, které jsou považovány za hybatele naší mysli, v prožitek, ať už mu říkáme pocit nebo myšlenka.

Chceš-li vychovat dámu, začni u babičky, říká anglické přísloví. Tak životní příběh každého z nás začíná hluboko v minulosti, která nám sice nenáleží, ale která nás formuje. Geny jsou stejné, jen jejich prosazení může být rozličné. Kotě, které má prvních šest týdnů svého života zavázané oko, na to oko už nikdy neuvidí, kotě, které se do šesti týdnů nenaučí zabíjet myši typickým způsobem, se to už nikdy nenaučí a nikdy to nenaučí své potomstvo, takže vznikne populace, která to nebude umět nikdy. Dítě, které si neprožije bezpečnou připoutávací vazbu (Bowlbyho attachment), půjde životem klikatě, bude narážet a bude trpět, stejně jako jeho okolí, které ve vztahu k němu bude mít tendenci mu jeho chyby tvrdě vracet. Dítě odkojené technologiemi bude ochuzené o řadu komunikačních dovedností, hlavně verbálních a nonverbálních, a neurologové předpokládají, že během několika generací také o schopnost laterálního myšlení. Ale nepředbíhejme!

Na základě vlastních zkušeností jsem se naučil ptát svých pacientů, po kom dostali svoje křestní jméno. Je to velmi informačně nabitý údaj vyprávějící o přijetí nového člena do smečky. Někdy se dozvím, že po porod­­ní bábě, protože měli sice plno klučičích jmen v zásobě, ale s holkou absolutně nepočítali, jindy zase, že to byla femme fatale, která mamince učarovala. Pátý Petr v rodokmenu mluví o pevné tradici, zatímco exotické jméno zajišťuje dítěti zajímavé dětství, které ho buď poznamená, nebo zocelí.