Pokud byste se octli v takovéto prekérní situaci, co byste mohli udělat, abyste překonali překážky, které ostatním brání poskytnout vám pomoc? Budou vám totiž ubývat fyzické schopnosti, a bude se tedy hrát o čas. Pokud dřív, než stačíte zavolat o pomoc, ztratíte řeč, pohyblivost nebo vědomí, vaše šance na získání pomoci a zotavení se drasticky sníží. Ale jaká podoba této žádosti je nejefektivnější?
Hekání, chroptění nebo křik vám nepomohou. Přitáhne k vám sice určitou pozornost, ale neposkytne dostatek informací, které by ujistily kolemjdoucí, že jde o skutečný případ nouze. Skutečně je nezbytné, abyste pro získání pozornosti udělali něco víc. Musíte jasně zavolat, že potřebujete pomoc. A žádný strach, že se třeba mýlíte. Pocit trapnosti je v tomhle případě padouch, kterého je třeba zničit.
Ovšem ani halasné volání o pomoc není tou nejefektivnější taktikou. Je tedy jasné, že jako oběť musíte udělat víc než jen upozornit okolostojící, že potřebujete pomoc v nouzi. Musíte je současně i zbavit pochyb.
Na základě zjištění výzkumu, bych doporučil izolovat z davu jednotlivce: váš zrak, slova i ukazovák se musí zaměřit na jednu konkrétní osobu: "Vy, pane, v té modré bundě, potřebuji pomoc. Zavolejte sanitku." Po takovéto promluvě byste měli rozptýlit veškerou nejistotu, která by mohla ostatním bránit poskytnout vám pomoc. Jediným prohlášením budete pasovat muže v modré bundě do role "zachránce". Teď už by měl pochopit, že on, nikdo jiný, nese zodpovědnost za poskytnutí pomoci. A nakonec by měl i přesně pochopit, jak ji poskytnout. Vědecké důkazy napovídají, že výsledkem by měla být rychlá, efektivní pomoc.
Vzpomínám si, že mě tehdy napadlo: "To snad ne, děje se to přesně tak, jak říká výzkum. Všichni projíždějí kolem!" Jakmile jsem se ale podíval na vlastní prekérní situaci pohledem výzkumu, věděl jsem přesně, co mám dělat. Postavil jsem se, abych byl dobře vidět, a ukázal prstem na řidiče jednoho z vozů se slovy: "Zavolejte policii." Pak jsem ukázal na druhého a třetího řidiče a každému na rovinu řekl: "Zastavte, potřebuji pomoc." Reakce těchto lidí byly okamžité. Ihned přivolali policejní vůz a sanitku, svými kapesníky mi otřeli krev z obličeje, dali mi pod hlavu bundu a dobrovolně se rozhodli vystupovat jako svědkové nehody. Jeden se dokonce nabídl, že mě odveze do nemocnice. Nejenže byla poskytnuta rychlá a důsledná pomoc, ale bylo to nakažlivé. Jakmile řidiči, kteří přijížděli do křižovatky z jiného směru, viděli vozy, které u mě zastavují, také zastavovali a začali se věnovat druhé oběti.
Princip sociálního schválení
Princip sociálního schválení teď fungoval v náš prospěch. Celý trik byl v tom, že bylo třeba obrátit jeho mechanismus ve prospěch pomoci. Jakmile toho bylo dosaženo, mohl jsem se uvolnit - o zbytek se postaralo upřímné znepokojení svědků a setrvačná síla aktivovaného principu sociálního schválení.
Obecně platí, že nejlepší strategií v případě shánění pomoci v nouzi je snížení nejistoty lidí kolem vás ve vztahu k vašemu stavu a jejich odpovědnosti. Co se týče vaší potřeby pomoci, buďte co nejpřesnější. Nedovolte náhodným svědkům, aby činili vlastní závěry, protože zejména v davu by princip sociálního schválení a následného efektu mohl způsobit, že by nepovažovali vaši situaci za případ nouze. A požadujte pomoc od jednotlivce odděleného od skupiny. Vyberte si jednu osobu a pověřte úkolem tohoto jednotlivce. Jinak by pro každého z davu bylo příliš snadné předpokládat, že by měl pomoci, pomůže, nebo pomohl někdo jiný.
Ukázka z nové audioknihy "Zbraně vlivu: Manipulativní techniky a jak se jim bránit".