Spokojený život nemůže být jednostranný. Pokud budete jednostranně zaměření, spokojení pravděpodobně nebudete. Je to, jako byste chtěli stavět věž a postavili ji jen na jednom pilíři. To je málo, a věž proto nebude pevná a dříve nebo později spadne. Lepší je mít pilíře dva, nebo hned tři. Autor audioknihy Stručný manuál úspěšného lenocha svůj život staví rovnou na pěti. Jsou jimi: smysl, práce (která baví), vztahy, výzvy a zdraví (psychické i fyzické).
V životě ale nevěnujeme stejnou pozornost všem pěti pilířům. Především: zkuste se zamyslet nad tím, kolik z nás vědomě investuje do prvních čtyř pilířů tolik času a energie jako do pilíře práce. Pilíř práce a výzvy je to, co nás nejčastěji zcela pohltí. Je to logické, práce přináší peníze, které potřebujeme; status, který nepotřebujeme, ale chceme; adrenalin, který nám od dob lovení mamutů chybí, a endorfiny, když se nám toho mamuta – nebo tučný kontrakt – podaří ulovit. Takže cihlu po cihle, den po dni budujete pilíř práce, zatímco ostatní pilíře chátrají. Dříve nebo později se vám vaše věž začne kácet a vy nebudete chápat, jak se to mohlo stát.
Podstatou spokojeného života je rovnováha. Rovnováha mezi jeho oblastmi, rovnováha mezi jeho pilíři. Pojďme se teď na ně na jeden po druhém podívat.
Smysl
Najít si svůj smysl, své poslání, důvod, proč tomu všemu budete čelit, to je jeden z pilířů spokojeného (naplněného) života. Narodit se, vystudovat, najít si práci, založit rodinu, jít do důchodu a umřít? To by bylo sakra málo. Jenom proto tady určitě nejste. A víte co? Vy, jako skoro každý jiný člověk, své poslání znáte, jenom je zahrabáno někde hluboko v rutinách opakujících se dní.
Pomůže malý trik: Představte si, že máte křišťálovou kouli a vidíte svůj vlastní pohřeb. Zdá se, že je to docela „veselý“ pohřeb. Přišla spousta lidí a z tváří pozůstalých čtete, že jste měli dlouhý, úspěšný a naplněný život. A teď si představte, že váš nejlepší přítel (už tedy taky dost zestárl) čte smuteční řeč.
Co o vás říká? Jasně. To, co slyšíte v jeho smuteční řeči, je vaše skutečné poslání. Pokud vám to půjde lépe s tímhle cvičením, zkuste si doplnit smuteční řeč svého přítele na vytečkovaná místa:
Pracoval v…, kde dosáhl…
Vedle práce se ale věnoval také své vášni… a podařilo se mu…
Všichni, kdo jsme tady, jsme ho měli rádi, protože…
K jeho nejlepším vlastnostem patřilo…
Pokud vás napadnou další věty, směle do nich. Ale samozřejmě jen vyjmenovat je nestačí, vezměte si kousek papíru a zkuste si je doplnit. Nebo se běžte projít a půl hodinky přemýšlejte, co byste chtěli, aby zaznělo z úst vašeho nejlepšího kamaráda.
To je totiž to, čím byste se měli v životě stát, abyste byli sami se sebou spokojeni.
Práce, která baví
Abyste byli v životě spokojení, musíte dělat to, co vás baví. Práce je totiž nesmírně důležitá část lidského života. Práce je tím, čím se lišíme od zvířat a obecně nižších živočichů. Proč? Asi proto, že náš mozek (tedy evolučně vyspělé části mozku, které mají ostatní živočichové výrazně méně vyvinuté) nás dokáže poslat pracovat výměnou za příslib odměny v budoucnu.
Jestliže řízením osudu a okolností děláte v práci něco, co vás nebaví (a tedy nezažíváte pocit flow), je dost pravděpodobné, že to negativně ovlivňuje váš pocit životního štěstí. A je potřeba to řešit.
Vztahy
Náš pocit štěstí a spokojenosti přímo souvisí s kvalitou (nikoli kvantitou) vztahů, které v životě máme. Ale dobré vztahy znamenají ještě víc. Výzkumníci objevili také vztah mezi kvalitou vztahů a fungováním těla – nebo chcete-li zdraví obecně. Lidé, kteří byli obklopeni dobrými přáteli nebo rodinou, si až do pozdního věku uchovali lepší paměť. Méně čelili různým degenerativním onemocněním mozku a vůbec se v průměru dožívali vyššího věku.
Schopnost dobře fungovat v sociálních vztazích rozhodovala v tlupě doslova o životě a smrti – zkuste si nevhodnou poznámkou u táborového ohně naštvat náčelníka. Můžete být ze společenství vykázáni, což se bude rovnat jisté smrti. Udržování dobrých vztahů je tedy něco, čemu je člověk evolučně přizpůsoben, co je nesmírně důležité pro naše přežití, a proto je mozek – i my samotní – nastaven tak, že dobré vztahy ke svému dobrému fungování nezbytně potřebuje. Pozitivní vztahy jsou zkrátka nezbytným předpokladem dobrého života.
Výzvy
Někteří psychologové doporučují, abyste začali den tím, že si ustelete postel. Za všech okolností, ať se na to cítíte, nebo ne. Proč? Protože ustlání postele je první úspěch, který si v daný den připíšete. A jakmile máte první úspěch v rukávu, další úkoly (daleko důležitější a složitější) se vám pak budou plnit daleko snadněji – právě proto, že se zlepší vaše nálada. Protože už se vám ten den něco podařilo (a co na tom, že je to naprosto banální úspěch, váš mozek to takhle při pohledu na ustlanou postel brát nebude).
Dosahovat toho, co chceme, plnit výzvy, před které nás život staví, je další prověřená cesta ke štěstí. Koneckonců hluboko v mozku stále nejsme nic jiného než propojené tlupy lovců a sběračů a evolučně musíme být nějak odměněni za to, že jsme v deštivém ránu vstali, vydrápali se z teploučké jeskyně a ulovili nebezpečného mamuta (nebo našli obsypanou jabloň). Znáte ten pocit, když se vám povede odmaturovat, složit těžkou zkoušku, zaběhnout maraton? Tak to je ono. Váš mozek vás přívalem endorfinů odměňuje za splnění důležitých cílů.
Šťastný a spokojený život je tedy takový, v němž tohle všechno probíhá – v němž si cíle nacházíme, jdeme za nimi a plníme je.
Zdraví
Pokud se chcete cítit šťastnější, musíte pohyb do života zapojit. Přitom je úplně jedno, co konkrétně budete dělat – od veslování přes vzpírání až po balet, důležité je jen to, aby byl pohyb dostatečně intenzivní a byl přiměřený vašim fyzickým možnostem (pokud jste vyššího věku, své udělá i procházka v rychlejším tempu). Jako u všeho, i tady je nadevše důležitá pravidelnost – měli byste se „hýbat“ alespoň pětkrát týdně. To je docela hodně, že? Samozřejmě ne pokaždé musíte jít „nadoraz“, ale nejméně každý druhý den v týdnu byste si měli jít nějak zasportovat, jinak si těžko vytvoříte potřebný návyk a riskujete, že to dřív nebo později vzdáte.
A nezapomínejte, zdraví není jen pohyb, jakkoli je důležitý. Jsme tím, co jíme. Zkuste si dát svíčkovou se šesti a zamyslet se nad tím, jak moc se po takovém jídle cítíte dobře. Asi to nebude žádná sláva. Že naše strava přímo ovlivňuje, jak se cítíme, to ví každé dítě. Nejde mi teď zase tolik o to, abychom se už nikdy nedotkli ničeho, co není bio. Spíš je zarážející, že do sebe cpeme jídla, která nám rozhodí krevní cukr (abychom zažívali prudké přívaly energie a následné téměř depresivní stavy), trpíme hlady (abychom zhubli), takže jsme podráždění a unavení, nebo se přejídáme, abychom se pak fyzicky i mentálně nemohli „ani pohnout“. Jídlo je možná tou nejdůležitější vnější okolností, která přímo ovlivňuje náš vnitřní stav, a přitom okolností, kterou máme zcela pod vlastní kontrolou.
A tak je tedy jídlo určitě vedle sportu druhým a stejně nezbytným atributem spokojeného, nebo dokonce šťastného života.
Líbila se vám ukázka z knihy Stručný manuál úspěšného lenocha? Tuto audioknihu spolu s Klíčem je klid, Chytře na průsery a Na vrcholu najdete až do 4. 8. s 15% slevou.
