Problém jste vy. Jinými slovy, vašemu vztahu chybí láska, protože na ni prostě „nemáte“. Tak na co tedy máte? „Moment,“ říkáte si možná, „a co když je to tak, že se k sobě zkrátka nehodíme?“ Na to se vykašlete. Kompatibilita se stala tak zakořeněnou, že ji aplikujeme na všechno. Vyhledáváme spíš lidi a situace, které nám vyhovují, než abychom přišli na kloub sobě samým, abychom se stali silnějšími, otevřenějšími, komplexnějšími. Místo toho se zasekneme na místě, jsme frustrovaní, že věci nejdou tak, jak bychom chtěli, po našem, a bum… je konec. Spojení přerušeno.
Řežeme, tesáme, obrušujeme, dokud nemáme dokonalý život, v němž se nám nemůže nic stát, klidný a pohodový, a jestliže se objeví někdo, kdo nám ten křehký minivesmír naruší, STŘIH! Pryč s ním. Co to znamená? Znamená to, že se zmenšíte, váš svět se zmenší, stanete se citlivějšími, nervóznějšími, ustaranějšími a nakonec ztratíte inspiraci. V tomto světě jste „někým“ a jste připraveni na všechno, co vás může potkat. Svůj svět nezmenšujete proto, abyste se vyrovnali s realitou svého života, pracovali na sobě, rostli, rozvíjeli se, abyste byli tvárnější, smělejší a dostali chuť do života, který skončí až vaším definitivním odchodem z tohoto světa.
Vztahy jsou ohromně důležité a jsou všude, ale naše lpění na kompatibilitě nás nutí odstřihnout se od lidí, kteří neodpovídají našemu ideálu, a přitom si neuvědomujeme, že se sami zmenšujeme, víc se vyhraňujeme a jsme omezenější. To se odráží v našem konání a v našich činech, i když jsou motivovány dobrým úmyslem.
Jsou lidé, kteří to zdánlivě zvládají, sem tam si zaflirtují, možná dokonce navážou nějaký vztah, ale vlastně žádný vztah nemají. Zní vám to povědomě? Možná jste jedni z těch nezávislých, vybíráte si, koho vedle sebe strpíte a koho ne; možná máte pocit, že vás vaše soběstačnost chrání jako neprůstřelná vesta a že vlastně nikoho nepotřebujete. To není právě ideální výbava pro manželský život, tedy pokud váš partner není úplně stejný jako vy; pak se můžete dát dohromady a existovat vedle sebe, tak dlouho, dokud se rovnováha nevychýlí. S „nezávislostí“ jako charakterovým rysem je ta potíž, že se pořád snažíte vyřešit vztahové problémy na vlastní pěst. Na minutku se nad tím zamyslete, a taky nad tím, proč je vaše strategie chybná.
Je naprosto v pořádku, že žijete osaměle, spousta lidí to tak dělá, ale i v této rovnici pracujeme se vztahy. Je v pořádku žít „single život“? Ano! Ale zároveň to je velmi často jediné řešení pro ty, kteří opakovaně selhali ve svých pokusech vytvořit hodnotný vztah. Proč se vůbec obtěžovat? A po všech těch dramatech a kravinách to dává naprostý smysl, že někdo najde klid a pohodu ve své samotě, ale na rovinu, ať se vám to líbí, nebo ne, vždycky jsme s někým spřízněni, ať už pozitivně, nebo negativně, pasivně, nebo naopak, a máme plné právo rozhodovat, jak vztahy budou probíhat.
Často máme pocit, že to nemůžeme ovlivnit. Stručně řečeno, pokud chcete předělat své chování proto, abyste zaznamenali nějakou změnu u svého partnera, tak je to chyba. Pokud je pouze tohle váš cíl, přátelé, jste v prdeli. Měníte sami sebe, abyste změnili sami sebe, a to je všechno. Často (ale ne pokaždé) vedlejší produkt změny umožňuje ostatním lidem vás vidět a komunikovat s vámi odlišně. Většinou se na to dívám jako na bonus.
Váš partner a váš vztah k němu nikdy nenapraví vaše problémy a nejistoty. To můžete udělat pouze vy. Dobrá zpráva je, že máte moc to udělat, a tím se můžete skutečně pustit do znovuobjevování sebe samých a svých vztahů.
Pokud se chcete do práce na svých vztazích opravdu pustit, audiokniha Láska ku*evská vám bude nedocenitelným průvodcem.
