Michio Kaku patří k nejrespektovanějším astrofyzikům současnosti. Narodil se japonským přistěhovalcům v kalifornském San José, jako šestnáctiletý si v garáži sestrojil první urychlovač částic, s vyznamenáním absolvoval Harvard (1968) i Berkeley (1972). Od roku 1977 přednáší teoretickou fyziku na New York University. Na cestě ke svatému grálu svého oboru – nastolení souladu mezi teorií obecné relativity a kvantovou mechanikou – formuloval s přispěním kolegy Keidžiho Kikkawy strunovou teorii pole (1974).
V mediální popularizaci vědy kráčí ve stopách vynikajících předchůdců Carla Sagana a Richarda Feynmana. Své futuristické vize, pověstné nakažlivým optimismem, přiblížil několikrát i českým snílkům: zatímco v pracích Hyperprostor a Paralelní světy objasňuje teorie vyšších dimenzí a představu multiverza, ve Fyzice nemožného, Fyzice budoucnosti a v Budoucnosti mysli promýšlí nové rámce schopností rodu Homo sapiens.