Tátou každý den

9.ledna - Chraňte tento skvělý vynález
Americký spisovatel, pedagog a kulturní kritik Neil Postman ve své knize Disappearance of Childhood upozorňuje, že dětství je sociální konstrukt. Genetické projevy nerozlišují, kdo je a kdo není dítětem. Děti v tom smyslu, jak je chápeme, existují méně než čtyři sta let. Koncept dětství je podle něj „jedním z největších vynálezů renesance,“ protože umožnil dětem rozvíjet se, učit se, mít bezpečný prostor pro hru, zkoumání a objevování sebe sama.

Jako každý vynález může i dětství zmizet. Jak? Když zmizí dospělost. Dětství jako společenská struktura i jako psychologický stav funguje, jestliže rysy jako dospělost, odpovědnost, gramotnost a kritické myšlení označují dospělého. Když však například psaní a čtení upadají, propast mezi dítětem a dospělým se zmenšuje; hranice mezi nimi se stírá, a pak se rozplývá.

Jako rodiče musíme tento skvělý vynález chránit. Musíme prohlubovat rozdíl mezi dětstvím a dospělostí. Nechte je být dětmi… ale také se ujistěte, že jste sami dospělí. Buďte vůdčí osobností. Buďte zodpovědní. Buďte příkladem, vzorem, ke kterému mohou směřovat. Ať vás vidí s knihou, kterou ještě nedokážou pochopit. Ať jsou u rozhovorů dospělých, kterým ještě tak docela nerozumějí. Ať vidí, jak pracujete, abyste je dokázali zajistit.
Nechte je vidět ve vás dospělého, aby měly nejen k čemu vzhlížet, ale také se na co těšit.

21.ledna - Co se učí z toho, jak se chováte?

To je to, co všichni děláme: Jdeme příkladem. Naše chování bude mít určitě velký vliv na naši mládež a naše mládež je naše budoucnost. - John Wooden

Bruce Springsteen se od svého otce naučil hodně o studu, zlomené hrdosti a boji s démony, které nedokážete přemoci. Bolest, kterou mu to působilo, je slyšet v mnoha jeho písních.
Springsteen měl sice smůlu, že mu osud rozdal takové karty, ale měl také neuvěřitelné štěstí na matku, která mu dávala úplně opačný příklad. Ve svých pamětech Born to Run píše o tom, jak ji navštěvoval v kanceláři, kde pracovala jako koncipientka. „Jsem hrdý, ona je hrdá,“ píše a vzpomíná, jaký to byl pocit, když ji viděl v jejím živlu, mimo domov, jak dělá práci, která ji naplňuje. Bruce v ní viděl sám sebe a to ho nutilo, aby se snažil být lepší. „Jsme pohlední, zodpovědní maloměšťáci, každý si neseme své vlastní břímě a děláme, co je třeba. Máme tu své místo, důvod, proč ráno otevřít oči a nadechnout se života, který je stálý a dobrý.“ Představte si, co asi cítil, když ji viděl při práci.

Co se vaše děti učí z toho, jak se chováte? Ukazujete jim jako Bruceův otec, jak být naštvaný, zahořklý a ztracený? Nebo jim ukazujete, jak být stateční a houževnatí a jak si najít své místo, jako to dělala Bruceova matka? Vede je příklad, který jim dáváte, aby byly lepší, nebo horší?