Tahle kniha vám možná zachrání život

„Ale nejprve jedno varování. Věda o výživě jen zřídka přináší definitivní odpovědi a dělat ji správně je náročné. Zacílení na jednu konkrétní skupinu potravin – řekněme tuky nebo vlákninu – nám neposkytne komplexní pohled na to, čím se živíme během celého života a jak spolu jednotlivá jídla interagují, a chybí pak i pohled na ostatní faktory životosprávy; ty si rozebereme v jednotlivých kapitolách.“

„Po desetiletí byla základem dietních rad zásada, že tuky jsou zlo: že jsou nejen nepřítelem štíhlého pasu, ale také ucpávají cévy a způsobují problémy se srdcem. Pro popis tradiční anglické snídaně, která se topí v mastnotě, se ujala fráze „infarkt na talíři“. Představa, že nacpávání se podobnými pochoutkami vede k infarktu, je ve většině z nás pevně zakořeněná; je to pravděpodobně nejrozšířenější rada ohledně stravování, kterou kdy někdo vyslovil. O tom, že tučné jídlo přispívá k obezitě, není pochyb – tuky mají ze všech skupin pokrmů nejvyšší hustotu kalorií. Obezita pak je rizikovým faktorem mnohých onemocnění včetně potíží se srdcem. Ale představa, že nasycené tuky přímo způsobují infarkt, se v poslední době rozplývá jako hrudka sádla na rozpálené pánvi.“

„Když je řeč o potravinových doplňcích, je užitečné vědět, že vitaminy můžeme rozdělit do dvou skupin: některé jsou rozpustné ve vodě, jiné v tucích. Vitaminy B a C patří do první z nich. Tělo je přijímá z potravy tak dlouho, dokud jich nemá dost, a přebytek potom vyloučí v moči. Skladovat je nedokážeme, takže když je přestaneme konzumovat, jejich hladiny rychle klesnou. Na druhou stranu vitaminy A, D, E a K, rozpustné v tucích, tělo skladovat umí – největší zásoby jsou uloženy v játrech. To znamená, že je nemusíme jíst každý den. Za které doplňky stravy – pokud vůbec nějaké – se vyplatí plácnout se přes kapsu?“

„Pro některé lidi je voda z vodovodu příliš čistá – je totiž říznutá sloučeninami chloru, které ji sterilizují. Pro jiné naopak není dost čistá, protože se v ní hemží ošklivé patogeny a zbytky všemožných chemikálií. A pak je tu fluor, který se do vody často přidává, aby pomáhal zlepšovat zdraví našeho chrupu; ve Spojených státech byl tento postup v 50. letech minulého století odsouzen jako „komunistické spiknutí“ a kontroverzní zůstává v některých kruzích dodnes. Ať už z tohoto důvodu, nebo prostě kvůli chuti, mnozí lidé si zkrátka raději kupují balenou vodu. To ovšem přinejmenším v některých oblastech západního světa mohou být vyhozené peníze. Zhruba 25 procent balené vody prodávané ve Spojených státech je prostě kohoutková voda z obecních zdrojů. Značná část balené vody je chlorovaná stejně jako voda z kohoutku – a to z dobrého důvodu. Chlorování vody je mimořádně efektivní způsob prevence závažných onemocnění, jako je úplavice, cholera či tyfus. Důkazy, že při chlorování vody vznikají rakovinotvorné vedlejší produkty nebo sloučeniny snižující plodnost u mužů, jsou podle WHO „nedostatečné“ a v porovnání s riziky plynoucími z pití špatně sterilizované vody je toto nebezpečí zanedbatelné.“