Ahoj Michale, jak to všechno začalo?
Ahoj! Pokud myslíš, jak jsem se dostal k podnikání, psaní a marketingu, tak k tomu jsem se dostal tak nějak oklikou. Dělal jsem ve firmě, která byla zkostnatělá snad ještě více než stoletý kostlivec ve skříni. Věnoval jsem se financím a (překvapivě) mě práce v oblasti financí a finančních analýz vůbec nebavila. Ono na ní ostatně nebylo nic extra zajímavého. Zvládla by ji dělat klidně i cvičená opice.
Chtěl jsem dělat něco jiného. Něco, o čem jsem byl přesvědčený, že na to mám talent. Tak jsem začal se psaním. Protože, a teď použiju frázi, kterou mi posílají snad všichni začínající redaktoři (a u které se vždy plácám dlaní do čela), psát přeci umí každý. A mě už od střední bavilo psát slohovky. A míval jsem z nich jedničku.
Když nad tím tak přemýšlím, tak vlastně ani to není pravda. Ze slohů jsem měl dvojky a nikdy mě to nebavilo, protože nás nutili psát o úplných pitomostech. Tímto bych chtěl pozdravit svou učitelku z češtiny, pokud to teda bude náhodou číst, Radko, díky tobě umím ceski :-).
Od psaní jsem se pak plynule dostal k internetovému marketingu, protože to s tím nepřímo souvisí. Hodně blbě se píše pro publikum na internetu, když nevíte, jak se chová. Stejně tak se blbě vymýšlí téma, když nevíte, co publikum hledá a kam chodí. A ještě blběji se přesvědčuje klient, aby vložil peníze do obsahu, když nevíte, jak všechny ty vaše nápady budou fungovat. O textování webovek ani nemluvě. Když nevíte o onlinu nic a nebo jen velmi málo, tak vaše stránky budou nejspíše začínat lakonickým “Vítejte!“. Mimochodem - mé první stránky měli tuhle hlášku na úvodce taky :-).
Ale zpět k tomu, jak to začalo. Stručně – díky tomu všemu jsem si prošel vlastně celým digitálem a i částečně offlinem. A u digitálu jsem, dá se říci, zůstal natrvalo. Sice nejsem na vše specialista, ale mám díky tomu přehled o všem a dovedu si tak dát věci dohromady a správně se rozhodnout, což je mnohdy to nejdůležitější.
Pokud myslíš, jak jsem se dostal k Objevit a psaní rozhovorů, tak k tomu jsem se dostal tak, že jsem se prostě nudil a chtěl jsem zase něco vlastního. Tehdy jsem vlastnil několik portálů a všechny je prodal. Přišel tedy čas na to, abych rozjel zase něco dalšího. Hlavně jsem se chtěl na tomto webu něco dalšího naučit. Dokázat si, že jej z nuly dokážu dostat o pár levelů výš. Což se nám asi v některých ohledech povedlo a právě ty rozhovory nám v tom hodně pomohly.
O čem jsou tvé projekty?
To nevím, asi o ničem :-). Všechny se ale motají kolem obsahu. Říkám si, že by prostě asi nebylo moudré nevyužít tuhle svou přednost.
Když víte, že tvorbě obsahu rozumíte, a dokážete pochopit, co chce vaše publikum a co by lidé asi tak mohli hledat, je to (dá se říci) brnkačka. Než ale na všechny tyhle věci přijdete (protože každý produkt či web je prostě jiný), tak to trvá. Když však vytrváte a hlavně budete u toho stále hledat cestičky, jak uspět, tak uspějete. O tom je vlastně celé podnikání. Kdo neuspěl, ten asi moc nehledal. A nebo hledat moc nechtěl. Nebo to byl debil. Jedno z toho.
A který projekt je největší?
Největším projektem je teď asi z pohledu návštěvnosti Objevit a už také generuje i docela slušný obrat.
A to znamená?
Úplně konkrétní zatím ohledně výdělku nebudu :-). Ale řekněme, že se jedná o řádově desítky tisíc, pomalu (ale jistě) se blížíme k pětimístné částce za měsíc. V těch silnějších měsících máme kolem 200 000 návštěv, v těch slabších kolem 100 000 návštěv. Důležité je, že jdeme stále nahoru :-). A to jak co se týče obratu, tak i z pohledu návštěvnosti. Aktuálně právě pro tento web připravujeme zbrusu nový kabátek, to mi teď zabírá asi nejvíce času. Ono dát dohromady specifikaci pro takový velký web a zároveň sehnat dobré a kvalitní lidi, ukočírovat je, aby pracovali podle vašich představ, je docela problém.
Dneska je všude tolik marketingových konzultantů, copywriterů, tak v čem jsi ty výjimečný?
V tom, že se nebojím dělat i kontroverzní kroky. Nebojím se jít do rizika. Což právě nedovedou pochopit ty zkostnatělé firmy, které nerozumí jedné věci. Když budete dělat stále stejné kroky, co jste dělali posledních deset let, tak budete stále o deset let pozadu...
Liším se také tím, že píšu jinak a píšu fakticky hodně rychle. Jsem schopný napsat článek o čemkoliv (akorát teď už vybírám, co budu psát a pro koho) a nastudovat to opravdu rychle. Zkrátka dovedu si informace najít, vstřebat je a hlavně je potom přepsat srozumitelně tak, aby je pochopil úplně kdokoliv. Samotné psaní je totiž jen zlomek času, který nad tím trávíte, je to nedílnou součástí tvorby textu. Nejdříve ale musíte vše vymyslet, samotné napsání je pak již brnkačka. Pak to sekáte jak Baťa cvičky, je to už pak vlastně jen taková řemeslná výroba.
Stejně tak se odlišuji ještě v tom, že mám vlastní projekty, na kterých můžu přímo ukázat, že něco umím. Navíc je to můj vlastní píseček, kde si můžu experimentovat, jak chci já. A u toho člověk získá to know-how, za které jej pak klienti platí.
Když nemáte vlastní projekt, musíte se to naučit na projektech klientů, kde to ale stojí peníze. Ne vás, ale vašeho klienta. A ten z toho pak většinou není moc nadšený. V agošce si třeba nic takového ani dovolit nemůžete, jinak byste byli o hlavu kratší, když se to nepovede. A nebo vás pochvalně poplácají po zádech, když se to podaří a pak vás vzápětí vyhodí, až se to jednou nepovede podle představ vašich, a nebo vašeho vedení.
Také se liším tím, že nejsem na práci konzultanta a psavce finančně závislý. Mé příjmy plynou z jiných věcí. Mohu si tedy s klidným srdcem dovolit zakázku odmítnout, když si myslím, že bychom si s klientem nerozuměli. Nebo v případě, kdy mám zkrátka pocit, že by to byla ztráta času. Pro mě. A nebo pro něj.
A v neposlední řadě se u všeho snažím používat selský rozum, bez kterého to nejde. Můžete vystudovat klidně deset škol a mít dvacet titulů, ale když budete mít v hlavě sečku, tak stejně budete markeťák jen na dvě věci. Někteří markeťáci se totiž naučí pár postupů a ty pak dělají pořád dokola. Já jsem jeden z těch, co ty nové postupy vymýšlí a pak je učí ostatní, aby je pak mohli opakovat do konce života. Nebo se slzami v očích vidí, jak mé postupy houfně lidé kopírují a lituji toho že jsem si to nenechal patentovat. A tento rozhovor je ostatně tak nějak příkladem toho, co je také módní – dělat rozhovory :-).
Na jaké problémy narážíš při své práci?
Už jsem to zmínil v předchozí odpovědi. Narážím na to, že lidé se snaží dělat to, co ostatní a tím se vlastně nemají jak odlišit. Podle mě by každý člověk, ať už dělá cokoliv, se měl snažit najít si vlastní cestu. To, co mu bude fungovat. Důležité je zjistit, v čem jste dobří a hlavně lepší než ostatní. To je podle mě základ úspěchu. To, že já vám ukážu, co funguje mně na konkrétním projektu, neznamená, že to bude fungovat i vám. Ale může vás to v něčem inspirovat a díky tomu tu cestičku pak najdete... A wo tom to je.
A pokud se budeme bavit o klientech, na co narážíš u nich?
Někdy mi přijde, že narážím na neprostupnou zeď :-). Ale teď vážně (aspoň na pár minut).
Pokud to vztáhnu na klienty, tak tam se setkávám s tím, že klienti často nechápou, že jejich texty nemají sloužit k tomu, aby se v nich plácali po zádech. Že do nich nemůžou narvat padesát tisíc odkazů (tenhle nešvar se sem dostal od agentur a „chytrých“ SEO mágů), či klíčová slova a sousloví takovým stylem, že by to takto dohromady nesplácal ani král dyslektiků.
Narážím také na to, že všechno musí být hned, nebo ideálně do včera. A hlavně kvalitně! Oboje zároveň většinou nejde. Já to chápu, proto lidem, se kterými spolupracuji, nešlapu na paty, aby to bylo zítra. Nevadí mi týden zpoždění. Měsíc zvládnu taky. Ale hlavně, že to bude v té požadované kvalitě. Ono totiž, když to do toho včerejška dodáte, tak to pak stejně dva roky leží někde na dně šuplíku.
Podle mě je lepší to mít pozdě, ale s požadovaným efektem, než rychle a na houby. To první vám pomůže, to druhé vás bude stát (nejspíše) jen prachy.
Narážím také na to, že spousta klientů u marketingu nepřemýšlí. Podnikají v onlinu a o online prostředí se nezajímají, nechápou jej (a ani chápat nechtějí, protože tomu sami přece nejlépe rozumí). Takoví klienti si pak nenechají poradit, neposlouchají vás. Což pak nedává smysl ve chvíli, kdy se ptají na rady, vy jim je dáte, vysvětlíte jim, proč by to měli dělat jinak a proč jejich řešení nebude nejspíše fungovat. A oni si to udělají stejně po svém. Na druhou stranu, když byste jim všechno odkývali, tak pak budou naštvaní, že to nefunguje :-). Jednoho takového klienta jsem měl a práce pro něj mě vůbec nebavila.
Také se setkávám s tím, že si klient myslí, že když zaplatí za „něco“ peníze a koupí si „někde“ reklamu, tak že udělali všechno, co mohli. A že se jim teď najednou pohrnou peníze do kapsy. Tak to ale vůbec nefunguje.
Předně, pokud chcete uspět, musíte tomu věnovat čas a nějaké úsilí. A také zapojit mozek. Jenom prachy vám k tomu stačit nebudou. Prachy má totiž třeba dalších deset firem. Vy musíte být chytřejší, nebo tomu obětovat ten čas.
Ideální je, když můžete jako klient obětovat čas, a k tomu jste ještě chytří, a navíc ještě patříte mezi těch deset firem, co mají prachy. S takovými klienty se pak spolupracuje jedna báseň.
Důležité je, abyste měli s klientem správný mind set, abyste byli na stejné vlně, a abyste se oba snažili u toho přemýšlet a hledat cesty.
Když nepoužijete vlastní rozum a nebudete dumat nad tím, co děláte špatně, tak je to hodně podobné tomu, jako kdybyste ten štos bankovek vyhodili z okna, a nebo do záchodové mísy. A tak to ostatně s penězi klientů dělá většina větších (PR a online) agentur :-). Ne všechny, ale když občas vidím, co mi přistane ráno na mailu od těch největších agentur u nás, tak mi občas zaskočí snídaně v krku.
No a v neposlední řadě – marketing by měl být také zábava. Jak pro vás, tak pro vaši cílovku. Když to nebude bavit ani jednoho z vás, něco je špatně. Pryč jsou doby, kdy všechny firmy musely navenek působit úzkoprse jako prsíčka polského křehčeného kuřete a být zábavné jako písničky Karla Gotta.
Michale, posloucháš audioknihy?
Upřímně – prakticky vůbec. Líbí se mi ten formát. Hlavně to, že nenamáháš oči a můžeš si i tak „přečíst“ svou oblíbenou knížku klidně i při jízdě autem. Dokonce jsem jednu chvíli přemýšlel, že bych si nějakou audioknihu koupil (kupříkladu Game of Thrones), ale zatím jsem se k tomu nedohrabal (protože už jsem všechny díly dočetl). Ale aktuálně přemýšlím nad audioknihou o Stevu Jobsovi a Stop prokrastinaci. Žel bohu právě kvůli prokrastinaci jsem se ani k jednomu tomu kroku dosud neodhodlal. Tak snad zítra...
Co si myslíš o audioknihách osobního rozvoje?
Že to je fajn „nakopávač“. Z naučných (audio)knih se dozvíte zajímavé informace a myšlenky. Ale ty se pak stejně musíte naučit používat v praxi. Hlavní přednost audioknih je jasná – můžete je poslouchat všude, šetří to zrak a ničí ušní bubínky, když to máte puštěné na „plné koule“ :-).
Když se audioknihy týkají osobního rozvoje, tím lépe. Můžete zabít dvě mouchy jednou ranou. Navíc dnes je hodně populární se dělit o know-how. Lidé už pochopili, že ten, kdo hodně mluví (a píše), tak je vidět a lidé jej mají za odborníka. Tak proč toho nevyužít a neinspirovat se od těch, co už něco sami dokázali, a nebo udělali více chyb, než vy?
Co plánuješ do budoucna?
Do budoucna plánuji více cestovat. Užívat si života a trošku zase rozjet svá školení, školení a kecání mě zkrátka baví :-). Má vize je vydělávat hodně peněz a zároveň si užívat život plnými doušky (což se mi zatím daří). Protože si uvědomuju, že žijeme pouze jednou. Druhá šance prožít náš život už nebude. Tohle mám stále na paměti.
Ztracený čas, mládí, zdraví, to vám nikdo nevrátí. Peníze vám totiž budou v rakvi na dvě věci. Ale pocit, že jste prožili něco neskutečného, vzpomínky a neuvěřitelné zážitky, to je to, proč jsme tady, ne? Peníze jsou jen prostředek k tomu, abyste právě tyhle věci mohli zažít na vlastní kůži a nemuseli o nich číst jenom prostřednictvím knih a článků na internetu:-).
Máš nějakou vizi?
Má vize je postavená na tom, abych dělal věci, které mě baví a které svým způsobem pomáhají lidem. Řeší nějaký jejich problém, a nebo jsou jim prospěšné. Když to vztáhnu na Objevit, tak tam jsme začali dělat rozhovory se startupisty a menšími podnikateli. A je pak super vidět, že se na lidi, se kterými jste si před týdnem povídali, obrací klienti, a nebo jim to pomohlo v podnikání. Třeba i jenom tím, že jim to dodalo motivaci k tomu, aby zatli zuby a pokračovali dále. Přece jenom – koho by nepotěšilo, když s vámi chce někdo sepsat rozhovor o vás samotných?
Ta druhá věc je, že těm lidem i sami sobě děláme promo. Je to takový oboustranně výhodný obchod.
My se zabýváme také motivací. Co tě konkrétně motivuje k tvé práci?
Do práce mě žene stále mé druhé já :-). A také to, že nechci skončit s holou zadnicí na ulici. Uvědomuju si, že když si dám na pár měsíců či let volno, může mi ujet vlak, který už také nemusím nikdy dohonit (programátoři o tom ví asi své). A tohle mě prostě nutí stále pracovat a snažit se být lepší, než ostatní.
Kdo tohle nepochopí, riskuje. Riskuje, že za pár dní nebude mít co do huby.
Máš třeba nějakou metodu, jak se motivovat?
Vždycky mi pomáhá, když se potkávám s úspěšnějšími lidmi. A nebo s lidmi, o kterých si myslím, že jsou lepší, úspěšnější, a nebo bohatší. To vás pak motivuje k tomu, abyste na sobě ještě více makali, protože chcete být jako oni.
Pak sice přijdete na to, že lidé, ke kterým jste vzhlíželi, jsou alkoholici, nebo totální asociálové nebo debilové, kteří nemají na nájem, ale toho jste si tehdy nevšimli, protože jste měli nasazené růžové brýle…
A pak potkáte zase někoho dalšího, ke komu vzhlížíte a tak pořád dokola :-).
Inspiruje tě někdo?
Inspiruje mě spousta lidí. Ale nerad bych vyzdvihoval konkrétní jména.
Buď konkrétní :-)!
Ale tak jo, já to teda udělám :-).
Inspiruje mě David Grudl tím, jak je pořád vtipný a vlastně každá jeho přednáška je zábavná, i když se z ní třeba nic nedozvím, tak si prostě ty jeho plky pamatuju :-). Kdyby takoví byli všichni Češi, byli bychom první nejenom v pití piva, ale také v pití tvrdého alkoholu…
Honza Tichý z Medio.cz tím, jak umí rapovat a jaký je to pohodář. A spousta majitelů firem, kteří se chovají jako namyšlení kreténi. Díky nim vím, jak lehké je stát se kreténem a dávám si fakticky velký pozor, abych se někým takovým nestal. Jinak nevím proč, ale většinou se jako kreténi chovají lidé ze startupů, kteří jediné, co dokázali, bylo propálit investici. To, že někdo dokázal vybudovat velkou firmu, a nebo vyžebrat z kapes investorů peníze, to z něj ještě nedělá lepšího člověka.
Dělá to z vás pouze člověka s více penězi na účtu.
Inspiruje mě také kamarád Stano, a nebo kamarádka Anita tím, jací jsou to pohodáři a také tím, že umí prodat fakticky úplně každé h*vno úplně komukoliv. Jsou to perfektní prodejci a od nich se mám stále co učit. Inspirují mě ale ještě něčím. A to tím, že jsou ochotní se neustále učit, bez ohledu na to, kolik je jim let. Ještě bych dodal, že nejvíce mě ale inspirují lidé, kteří dělají věci špatně. Na vlastní oči pak vidíte, že takhle se to dělat nemá a učíte se tak z chyb ostatních.
Hodně mě ovlivnil i Vlasta Vávrů, od kterého jsem se naučil zejména to, že když děláte něco pro lidi a ne jenom pro peníze, tak ty peníze pak přijdou časem.
Inspirují mě také lidé, se kterými děláme rozhovory na Objevit. Každý z těch lidí vás totiž něčemu naučí, něco vám předá, a nebo změní váš pohled na svět (třeba rozhovor s Robertem Rosenbergem nebo Milanem Šádkem mi trošku otevřel oči a dívám se teď na obě „odvětví“ trochu jinak). Přirovnal bych to právě k takovým naučným audiobookům, kdy vám lidé prostřednictvím těchto rozhovorů předávají svá moudra. Akorát to nejde zapnout do sluchátek :-).
Těch lidí je hodně, určitě jsem na dalších pět triliónů lidí zapomněl, ale tohle byla ta jména, která mě cvrnkla do nosu.
Co bys poradil lidem, kteří chtějí dosáhnout úspěchu?
Já nevím, jestli já mám co radit, protože zrovna nijak úspěšný si nepřipadám :-). Ale dobře, takže co bych poradil?
Asi bych poradil takové to klišé, aby to hned nezabalili. A když už něco zabalí, tak by se měli vhrnout zase na další věc a tak pořád dokola. Spousta lidí se poté, co si nabijou hubu, bojí, že se zase znova spálí. A to jak v podnikání, tak v osobním životě.
Takový přístup je samozřejmě na dvě věci. To je stejné, jako kdybyste si jednou po pádu na zem odřeli kolínko a řekli si, že už nebudete nikdy chodit, protože máte strach, že si zase odřete to pojebané kolínko. No uznejte sami, že to je celkem pěkná pitomost.
A teď mě tak napadá, vulgární výrazy vám snad v textu vadit nebudou, že ne? :-)
Michale, myslím, že to snad zvládneme :-).
To jsem rád.
Chtěl bys nám něco důležitého sdělit na závěr?
No a na závěr bych použil takový jeden chytrý citát, na který jsem narazil, už ani nevím kde. Ale naprosto se s ním ztotožňuji.
Úspěch není výsledkem vydělávání peněz, ale vydělávání peněz je výsledkem úspěchu.
Super Michale, děkuji ti za rozhovor a přeji hodně úspěchů s vyděláváním peněz. Karolína
