Kód života

Do jaké míry nás definuje naše DNA

Je naše osobnost utvářena více vlivem prostředí nebo za všechno můžou vrozené dispozice? Otázka, kterou se lidstvo zabývá po staletí. Rozluštěním lidského genomu a rozvojem genetiky jsme však nyní mnohem blíže k jejímu zodpovězení. Pochopitelný vliv mají oba faktory, ale geny v tomto souboji výrazně dominují.  Nejsme, kým jsme, díky rodičovské výchově, ale vlivem genů, které nám předali.

Tato představa se vám nemusí líbit, ale faktem je, že čím starší jste, tím více se podobáte svým rodičům. Zděděné rozdíly v DNA totiž představují největší systémovou sílu při formování naší osobnosti a s věkem se jejich exprese zkrátka zvyšuje. A to mnohem více než vliv okolního prostředí, výchovy, vzdělání nebo třeba náhodných událostí.

Behaviorální genetika pro laiky

Žijeme v době převratných objevů, které mění klinickou psychologii i výzkum. Jakmile vstoupíme do věku personální genomiky, ovlivní nás všechny. Behaviorální genetik Robert Plomin vás v audioknize Kód života laicky uvede do problematiky behaviorální genetiky a následně přesvědčí o tom, že DNA naše chování ovlivňuje více, než si myslíme. Pravděpodobně vás také nejspíš donutí přehodnotit vaše názory na rodičovství, vzdělání a život formující události.

Apeluje na rodiče i školské systémy, vybízí k větší toleranci rozdílů mezi dětmi a dokazuje, že genetika představuje hlavní důvod, proč se lidé liší ve schopnostech učení a kognice. Zabývá se také etickými otázkami vyplývajícími z možnosti analýzy genomu embryí i malých dětí a na příkladu rozboru svých polygenních skóre ukazuje, jak statečně čelit svým genetickým výsledkům.

V audioknize se mimo jiné dozvíte:

proč vytrvalost, síla pozitivního myšlení nebo 10 000 hodin tréninku nezmění váš život natolik, jak se tvrdí

že genetickými dispozicemi měníme své okolí, takže čistý vliv prostředí je výrazně menší, než jsem si mysleli

proč není výběr školy či rodičovského přístupu hlavním faktorem studijních výsledků

proč je zbytečné vinit se za pár kil nadváhy, náchylnost k depresím nebo za pomalé učení

že neexistuje jeden konkrétní gen pro psychické poruchy

že geny nejsou osud, ale přesto je dobré jít spíše s nimi než proti nim

o úžasných perspektivách léčby navržené na míru konkrétnímu genotypu a o nových možnostech prevence

proč jsou liché obavy, že se budoucnost lidstva zvrhne v rozdělení do genetických kast

že genetika je příliš důležitá na to, aby se jí zabývali pouze genetici